Jak jste si mohli přečíst v našem minulém článku, společnost Elisoft podpořila studentský projekt – film Cornelia. Náš tým byl pozvaný na zlínskou i brněnskou premiéru. Brněnská premiéra se uskutečnila v sobotu 16. června v Art baru. Už před premiérou jsme vyzpovídali režiséra Radima Svobodu, ale také se nám podařilo prohodit pár slov i s hlavním hrdinou a skvělým hercem Dominikem Telekym.
Ahoj Dominiku, to že si hlavní hvězdou filmu Cornelia víme. Ale představ se nám, kdo vlastně jsi?
Tak já jsem člověk (smích) a jmenuji se Dominik Teleky a jsem především dobrý kamarád Radima Svobody, režiséra Cornelie. Možná to je jeden z důvodů, proč mě do téhle hlavní role taky obsadil a jinak působím v brněnském Divadle Husa na provázku.
Pocházíš ze Slovenska, co bylo podnětem pro bydlení v České republice? Dokonce i mluvíš česky, že?
Mluvím česky kdy chci a když nechci, tak tak nemluvím. Je to hlavně potřeba při těchto filmových projektech. Je důležité dbát na výslovnost a porty, kde je to hrozně moc slyšet. Člověk musí být opatrný, takže si stále musím dávat pozor a kontrolovat to.
O České republice jsem uvažoval už před několika lety, kdy jsem se hlásil na různé herecké školy v Česku i na Slovensku. Bohužel se mi nepodařilo dostat na žádnou. A protože jsem už dřív tancoval, tak jsem zkusil jít na konkurz do vojenského uměleckého souboru Ondráš v Brně, kde mě vzali a to mě přivedlo do České republiky. Dva roky jsem tady tancoval a potom se mi podařilo dostat na Janáčkovu akademii muzických umění v Brně, kde jsem studoval herectví.
Řekni nám, kde si studoval a jak si se dostal k herectví? Věděl si odjakživa, že chceš být hercem, nebo se to formovalo v průběhu roků?
Já to vlastně ještě ani teď nevím. Asi neexistuje přesná definice, spíš je to o nějakém vnitřním pocitu, co člověka dělá šťastným a co ho naplňuje.
Jaké byly tvé začátky v této oblasti a kdo tě za celý ten vývoj nejvíc ovlivnil a podpořil?
Všechno to začalo úplně na začátku mého života, začalo to od Boha a dál to šlo přes mé rodiče, sourozence, kamarády a další kamarády a moje pedagogy. Všichni ti lidé s kterými jsem byl v kontaktu mě celý ten život jistou částí formovali až dokud jsem dospěl do této dnešní podoby. Stojí za tím hrozně moc lidí a hrozně moc inspirace a hrozně moc všeho.
Máš už nějaké plány do budoucna? Můžeme se těšit na to, že tě uvidíme i v jiných projektech nebo filmech?
Co bych mohl zmínit je to, že připravujeme novou hru v režii Milana Dočekala v divadle Husa na provázku, která se jmenuje Amerika a bude mít premiéru 22. září. Další hra, kterou momentálně zkouším je v Buran Theatre v režii Gábiny Ženaté, je to erotická balada, takže se diváci mají na co těšit. Jinak všechny srdečně zvu na jakoukoliv hru v Divadle Husa na provázku.
Vzpomeneš si aspoň na jednu vtipnou příhodu při natáčení Cornelie, nebo jiného tvého představení?
No, ono to asi není až tak moc vtipné, ale mě hrozně moc utkvělo v paměti natáčení Cornelie v absolutních mrazech (co jsme vzpomínali i na premiéře ve Zlíně a Brně), kdy jsme fakt alespoň 7 hodin stali v -20°C. Začínal jsem scénou, kdy jsem měl rozepnutou bundu a pod ní obyčejný svetr s tričkem, bez šály a kvůli skriptům jsem to musel dodržet až do konce natáčení, tudíž celou dobu mimo kamery jsem byl zachumlaný v dece a když zakřičela klapka, shodil jsem deku, rozepnul bundu a tvářil jsem se, jak příjemně mi je ale přitom mi VÁŽNĚ příjemně nebylo. Takže to je taková vzpomínka, která se z mé mysli jen tak lehce neztratí.
Moc děkujem za rozhovor a přejeme ti hodně úspěchů v osobním životě i v tvé kariéře.
